Jiří Stránský
(1931–2019)
Potomek významného pražského patricijského rodu nemohl z politických důvodů ani odmaturovat na gymnáziu a v roce 1953 byl zatčen, obviněn z velezrady a po vykonstruovaném procesu strávil několik let v pracovních táborech. Roku 1960 byl amnestován a vystřídal několik dělnických profesí, ve stejné době navázal spolupráci s filmovým studiem Barrandov. V roce 1974 byl za údajné rozkrádání odsouzen na tři a půl roku do vězení, nakonec jej podmíněně propustili po odpykání poloviny trestu. Po roce 1989 začal publikovat mimo jiné v Lidových novinách a stal se spisovatelem z povolání. Je autorem řady próz (Štěstí, Zdivočelá země, Aukce, Přelet, Stařec a smrt, Oblouk, Tóny, Balada o pilotovi, Štěstí napodruhé ad.), v nichž primárně zpracovával autobiografické zážitky či příběhy zprostředkované spoluvězni, přáteli apod., a také scénářů k seriálům a filmům (nezřídka natáčeným podle jeho knižních předloh) nebo knih pro děti. Čtrnáct let stál v čele Českého centra Mezinárodního PEN klubu a za jeho dílo i občanské postoje se mu dostalo mnoha významných ocenění (např. Cena Karla Čapka, skautský Řád Stříbrného vlka, titul Rytíř české kultury, Cena Arnošta Lustiga).