John (Winslow) Irving
(* 1942)
Rodák z kampusu Exeterské akademie v americkém státě New Hampshire dostal do vínku trojici trýznivých handicapů, jež se dají umělecky zužitkovat, když se s nimi outsider rve jako on: s vášní dlouholetého aktivního zápasníka ve střední váze. Přišel na svět coby nemanželské dítě slečny z lepší rodiny, která románek s odveleným učitelem dějepisu J. W. Bluntem ututlala a chlapci posléze obstarala příjmení náhradního otce. Nestrádal sice tolik jako viktoriánští sirotci Charlese Dickense, jehož výřečnost se mu stala inspirací, zato si ve škole bohatě užil s dyslexií. Přesto vystudoval tvůrčí psaní v Iowě ve třídě Kurta Vonneguta, tříbil si němčinu ve Vídni a přednášel anglistiku v Massachusetts. Teprve v roce 2001 se dopátral biologického otce a souběžně s prózou Dokud tě nenajdu (2005) zveřejnil též fakt, že ho od jedenácti sexuálně zneužívala starší žena. Tyto motivy však do beletrie v náznacích zapracovával už od své prvotiny Svobodu medvědům (1969). Prorazil čtvrtým románem Svět podle Garpa (Národní knižní cena 1980) a škodolibý náhled na farizejství poválečné Ameriky stvrdil v bestsellerech Hotel New Hampshire (1981), Pravidla moštárny (1985) a Modlitba za Owena Meanyho (1989, č. 1994, film 1998). Byť si na nepřízeň filmařů nemohl stěžovat, jeho styl přinášel režisérům spíš bezesné noci. O platnosti rčení, že méně bývá více, se autor rozsáhlých pláten Rok vdovou, Syn cirkusu, Poslední noc na Klikaté řece či V jedné osobě sám přesvědčil už roku 1999, kdy v roli scenáristy získal Oscara za zkáznění dějové linie Pravidel moštárny. Jeho delší prózy jsou do češtiny uvedeny v úplnosti.