Josef Škvorecký
(1924–2012)
Syn bankovního úředníka maturoval na gymnáziu v rodném Náchodě – románovém Kostelci – v protektorátním létě 1943, avšak na vysokou směl nastoupit až po válce. Po flirtu s medicínou přestoupil na obor angličtina–filozofie na FF UK a po studiích učil v rodném kraji. V letech 1951–53 si odbyl vojenskou službu, groteskně zachycenou v budoucích knihách, a poté pracoval jako redaktor v SNKLU (pozdějším Odeonu), kde redigoval novou revui Světová literatura. Po skandálu provázejícím vydání jeho obrazoborecké prvotiny Zbabělci (1958) byl donucen místo opustit a tehdy se také oženil se Zdenou Salivarovou. Ve svobodném povolání působil od roku 1963: coby překladatel, esejista a propagátor anglosaské žánrové prózy se zasloužil mj. o teoretické (Nápady čtenáře detektivek, Hříchy pro pátera Knoxe) i praktické (cyklus případů poručíka Borůvky) rozpracování detektivek s neokázalým vyšetřovatelem. Autor, spjatý též s počátky cimrmanologie, odjel roku 1969 přednášet do USA a po rozmetání sazby Tankového praporu, jehož vydání nastupující normalizátoři nepřipustili, se s chotí usadil v kanadském Torontu. Založili zde nakladatelství Sixty-Eight Publishers, pod jehož značkou v letech 1971–1994 vydali krom tohoto románu dalších 220 titulů proskribovaných krajanů. Československé občanství bylo Škvoreckému demonstrativně odebráno roku 1978 a vlast mohl navštívit až po sametové revoluci.
Osu jeho rozsáhlého díla tvoří „jazzová pentalogie“, kam vedle Zbabělců a Tankového praporu spadají svazky Mirákl (1972), Prima sezóna (Toronto 1975, Praha 1990) a Příběh inženýra lidských duší (1977). Její protagonista Daniel „Danny“ Smiřický, jehož životaběh autorovi po vzoru Nathana Zuckermanna amerického kolegy Philipa Rothe slouží jako hromosvod přepjaté doby, se v ní časově na přeskáčku stává v české beletrii unikátním pozorovatelem vlastenčení a jiných forem stádního pokrytectví. Spisovatelovo alter ego však vystupuje i v próze Konec nylonového věku či v Povídkách tenorsaxofonisty. Vedle seriálové adaptace Prima sezóny se zfilmování dočkaly také mnohé Škvoreckého látky mimo tento okruh: mj. Lvíče, Vražda v dívčí škole, Farářův konec nebo Eine kleine Jazzmusik. Příkladné osobní angažmá česko-kanadského autora světového věhlasu bylo uznáno nejen udělením Řádu bílého lva (1991), ale i zřízením pražské akademie a učené společnosti nesoucí jeho jméno. Tvůrcův vklad a přesah ctila rovněž výroční cena za nejlepší českou prózu, udělovaná v letech 2007–2016.
Photo © Robert Lansdale, University of Toronto – fair use