Kateřina Tučková
(* 1980)
Vystudovala dějiny umění a bohemistiku na FF MU v Brně, doktorát získala na FF UK v Praze. Debutovala novelou Montespaniáda (2006), v roce 2009 vydala román Vyhnání Gerty Schnirch, za který v soutěži Magnesia Litera vedle nominace na Literu za prózu obdržela Kosmas cenu čtenářů a byla též nominována na Cenu Jiřího Ortena a Cenu Josefa Škvoreckého. Je také nezávislou kurátorkou a (spolu)autorkou několika odborných publikací z oblasti českého výtvarného umění, na pomezí historie a krásné literatury se pohybuje beletrizovaný životopis Můj otec Kamil Lhoták (2008) nebo kniha Fabrika – příběh textilních baronů z moravského Manchesteru (2014). Ve svém dosud nejúspěšnějším románu Žítkovské bohyně (2012) zachytila výjimečné osudy léčitelek z Bílých Karpat. Kniha získala Cenu Josefa Škvoreckého, ocenění Český bestseller či další Kosmas cenu čtenářů v soutěži Magnesia Litera. Za svou společenskou angažovanost obdržela Cenu za svobodu, demokracii a lidská práva, kterou jí v roce 2017 udělil Ústav pro studium totalitních režimů. V roce 2018 měla v Divadle Husa na provázku premiéru její divadelní hra Vitka na motivy životního příběhu hudební skladatelky a dirigentky Vítězslavy Kaprálové, přičemž text této hry vyšel zároveň knižně. V roce 2022 vydala svůj zatím poslední román Bílá Voda, připomínající mimo jiné internaci několika stovek katolických řeholnic v bělovodském klášteře během druhé poloviny 20. století. Více na www.katerina-tuckova.cz.
