Margaret Atwoodová
(* 1939)
První dáma kanadské literatury považuje spisovatelskou profesi za závazek svědomí a vystupuje jako výrazná občanská aktivistka. Své postoje definovala už v žalozpěvu Z hlubin (1972, č. 1998), který odráží její dospívání – nechodila do školy a učila se s otcem entomologem v quebecké divočině – a dosud zůstává nejpůsobivějším kanadským románem o ženském sebeurčení. Studovala na Torontské univerzitě, posléze na Harvardu, na mnoha vysokých školách později přednášela. Za románovou dystopii Příběh služebnice (1985, č. 2008) získala historicky první Cenu Arthura C. Clarka. V knize Alias Grace (1996, č. 2018, seriál Netflix) přezkoumala slavný soudní proces s údajnou vražedkyní Grace Marksovou. V letech 1984–1986 byla viceprezidentkou PEN klubu. Za rozsáhlé dílo se jí dostalo celosvětového uznání. Je mj. laureátkou elitní Ceny Franze Kafky (2017) udělované v Praze a dvojnásobnou držitelkou Bookerovy ceny: za prózu Slepý vrah (2000, č. 2001) a za nejnovější Svědectví (2019, č. 2020). Česky vyšla valná většina jejích románů – Ublížení na těle, Žena k nakousnutí, Loupení jehňátek, Muzeum zkamenělin, Přežívá nejsmutnější, Penelopiáda, Pýthie – či povídkové sbírky Modrovousovo vejce, Hra na vraha a Dobré kosti. Do mezinárodní knižnice William Shakespeare 400 přispěla hravou parafrází klasikovy Bouře, vydanou pod názvem Kus temnoty (2016, č. 2017).