Olga Tokarczuková

(* 1962) 

Polská prozaička, básnířka a esejistka, která v roce 2018 obdržela Nobelovu cenu za literaturu, se řadí k nejznámějším současným spisovatelkám. Absolventka psychologie na Varšavské univerzitě debutovala básnickou sbírkou Města v zrcadlech (1989), po níž následovaly prózy Cesta lidí Knihy (1993, č. 2025) a E. E. (1995). Mezinárodní úspěch jí nicméně přinesl teprve třetí román Pravěk a jiné časy (1996, č. 1999), napsaný z pohledu čtyř strážných andělů, kteří v průběhu 20. století sledují osudy poněkud výstředních obyvatel fiktivní polské vesnice Pravěk. Za své další prózy získala řadu ocenění, a to nejen doma (cena Nike za romány Běguni a Knihy Jakubovy), ale i v zahraničí (Mezinárodní Bookerova cena pro anglickojazyčný překlad knihy Běguni). Román Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých (2009, č. 2010) zfilmovala v roce 2017 pod názvem Pokot (česky Přes kosti mrtvých) její krajanka Agnieszka Hollandová. Snímek natočený v mezinárodní koprodukci vynesl uznávané režisérce Stříbrného medvěda na festivalu Berlinale.