Skutečná cesta ven

„Bylo mi třináct a prvně v životě jsem měl pouta a ruce za zády.“

Předsudky, rasismus, šikana a divoká devadesátá léta. Novinář Patrik Banga vyrůstal v romské komunitě na pražském Žižkově, kde lidé se stejnými kořeny sdíleli dlouho do noci radost ze skvělé hudby, ale také neutěšené existenční podmínky a násilí, které člověka provázelo, i když se mu vyhýbal. Žít na takovém místě znamenalo dostat nálepku nepřizpůsobivého a cesta ven se zvlášť v dobách společenské transformace, kdy empatie k Romům chyběla v médiích i mezi lidmi, hledala těžko. Někdy však mohla vést i dost nečekanými směry – přes práci v organizaci Sananim až k humanitární misi na území bývalé Jugoslávie.

Autorovo osobní vyprávění provázejí písně kapely Trio Romano, kde si vedle Petra Horváta zahráli i bratři Patrik a Gyulla Bangovi. Kniha zvítězila v soutěži Magnesia Litera v roce 2023 – získala ocenění DILIA Litera za debut roku.

„Skutečná cesta ven si nehraje na neutralitu a vyváženost; Banga v ní oprávněně ventiluje svůj vztek na ty, kteří mu způsobili bezpráví, aniž by existovala nějaká reálná možnost, jak jej odčinit. Text tak dobře slouží jako určité zrcadlo, černé svědomí polistopadové společnosti. Rasistické vraždy, od nichž česká společnost odvracela zrak, davy nazi skinheadů, kteří zabíjeli Romy a cizince a právní řád to vnímal jako výtržnictví. Síla knihy je tedy zejména v autentičnosti svědectví o věcech, které si bílý příslušník střední třídy možná ani nedokáže představit.“ – Filip Šimeček, LaCultura.cz

Šli jsme pěšky z Počernic na Žižkov. Zbití a ubrečení. A hlavně s vědomím, že každej policajt nás může beztrestně zmlátit, kdykoli se mu zamane. Integrace nemožná, my žádná práva nemáme. – ukázka z textu

„Banga svým textem nekompromisně nastavuje přesvědčivé zrcadlo nejen většinové společnosti, ale také samotné romské komunitě. V neposlední řadě se Bangův text stává neopakovatelnou kronikou toho, jak v devadesátých letech žili Romové na pražském Žižkově.“ – Petra Dvořáková, spisovatelka 

„To, co popisuju v první polovině knihy, zažila myslím drtivá většina romské mládeže nejen na Žižkově, ale po celé Praze. Raději si ani nechci představovat, jak to vypadalo na severu Čech. A pokud se mi podaří vzbudit v lidech nutkání k zamyšlení, bude to výhra.“ – Patrik Banga, autor 

V první chvíli jsme se starším bráchou chtěli vyrazit na zteč a minimálně tam někoho zmlátit hokejkami, kterými jsme se hodlali vybavit. Ale nemělo to smysl. Piano bylo v trapu. A já měl najednou další dilema. Jsou to Romové, a přitom nejsou jako my! Můj zmatek se stupňoval. Gádžové, Romové a Olaši. Ještěže jsem nevěděl, že paní Bogdanová je Židovka. – ukázka z knihy