Bože chraň aspidistru

Peníze knihy píšou, peníze je prodávají. 

V ulicích podzimního Londýna roku 1934 panuje pošmourné počasí, jež člověku na náladě dvakrát nepřidá. Zvlášť když vám jako Gordonu Comstockovi táhne na třicet a nemáte za sebou prakticky nic – jen ubohoučkou sbírku básní, po které neštěkl ani pes. Od doby jejího vydání, už celé dva roky, pracuje ve volných chvílích na nové knize, se kterou ne a ne hnout, zatímco zbytek svého času tráví kvůli nuzné obživě za pultem knihkupectví pana McKechnieho. Odhodlání začínajícího spisovatele zůstat věrný osudu, který si naplánoval, však pomalu slábne. Copak je odsouzen trávit večery a noci v podkrovním kamrlíku kdesi na periferii a během psaní si dopřávat nanejvýš ušetřenou cigaretu nad hrnkem černého čaje? Když nemáte peníze, nese to s sebou nepohodlí, starosti toho nejpodřadnějšího druhu, všudypřítomné vědomí prohry – a především samotu. Jak dlouho potrvá, než zaprodá svůj talent pokřivené idyle středostavovského života, jejímž symbolem je aspidistra, ona všudypřítomná květina za okny anglických domácností? 

Nejvíce autobiografický román britského klasika, autora světoznámých próz 1984 a Farma zvířat, satiricky zobrazuje život neúspěšného spisovatele a zároveň nastavuje kritické zrcadlo dobovým poměrům v Anglii.  

„Sarkastické, přiléhavé a stále aktuální.“ – ze čtenářských ohlasů na Databazeknih.cz 

„V kategorii realistických, sociálně kritických románů, které nastiňují hlubší otázky o člověku, určitě patří k nejlepším dílům 20. století. I tady dovedl být Orwell životný, uvěřitelný, vtipný, nesalónně duchaplný, nepateticky humanistický.“ – ze čtenářských ohlasů na Databazeknih.cz 

„Tento román je Orwellovým najautobiografickejším dielom, ktorým sa v tridsiatych rokoch dotkol najintímnejších bodov svojej spisovateľskej a intelektuálnej činnosti.“ – Medziknihami.sk 

„A právě do češtiny přeložený Bildungsroman -- či ještě přesněji Künstlerroman -- s titulem Bože chraň aspidistru dokazuje, že ve zdejších podmínkách dodnes překvapivě rezonují i Orwellova méně známá díla.“ – Hana Ulmanová, Respekt 

Uvědomoval si, a s časem stále jasněji, i to, že lidé službu penězům povýšili na bohoslužbu. Snad je to to jediné opravdové náboženství – jediné opravdově prožívané –, které nám zůstalo. Peníze znamenají totéž, co kdysi Bůh. Dobro a zlo už neoznačují nic víc než úspěch a neúspěch. Namísto „žít dobře“ se ujal onen hluboce příznačný obrat „žít si dobře“. Desatero se zúžilo na dvě přikázání. To první, pro zaměstnavatele – pro vyvolené, onu kněžskou kastu vyznavačů peněz: „Hleď, abys nadělal jmění.“ To druhé, pro zaměstnance – poddané a otroky: „Hleď, abys nepřišel o práci.“ Někdy tou dobou narazil na Tresellovu knížku Lidumilové v hadrech a přečetl si o onom hladovějícím tesaři, který zastaví všechno, co má, ale odmítá se vzdát své aspidistry. Od té doby se aspidistra stala pro Gordona symbolem. Aspidistra, erbovní květina Anglie! Namísto lva a jednorožce bychom měli mít ve znaku ji. Dokud jsou za okny anglických domácností aspidistry, žádná revoluce se nekoná a konat nebude. – ukázka z knihy