Robert Graves
(1895–1985)
Hoch ze středostavovského londýnského Wimbledonu měl v rodině vzdělanců odmala nakročeno k revoltě a akademické kariéře, kterou stvrdilo stipendium pro nejnadanější adepty Oxfordu. Jeho studia drasticky přerušila světová válka: v hodnosti kapitána pluku velšských střelců byl v bitvě na Sommě těžce raněn, pohřešoval se – dokonce byl prohlášen za padlého. Během rekonvalescence, při níž přestál i španělskou chřipku, psal pro osvobozený svět první obrazoborecké básně. Dráhu odborníka na anglickou literaturu a teorii básnictví začal naplňovat roku 1926 na univerzitě v Káhiře, odkud přešel do Cambridge (1954) a nakonec i na mateřskou oxfordskou St John’s College (1961). Skvěle při tom zúročil bádání v oboru starověké kultury a znalosti obou klasických jazyků antického Středomoří, jehož atmosféru vstřebával také osobně: zklamán nezdařenými manželstvími se uchyloval na Mallorku, která se až na dramatické údobí španělské občanské války stala jeho náhradním domovem.
Jeden z nejvšestrannějších anglických literátů 20. století byl ve své vlasti oceňován především jako básník propojující ozvuky dávné mytologie s milostnou lyrikou. Postavení dvorského poety laureata se přesto u Alžběty II. kvůli četným výstřelkům nedomohl, Řád britského impéria spojený s rytířským titulem roku 1957 odmítl a o pět let později ho v klání o Nobelovu cenu porazil John Steinbeck. Erbovní část jeho uměleckého odkazu známe v češtině pouze díky skromným výborům Příznaky lásky a Kráska v nesnázích v překladech Pavla Šruta. Skladby Ten zcela tvůj způsob chůze, Nikdo a Kráska v nesnázích nazpíval Luboš Pospíšil.
Střední Evropa si Gravese vybavuje zejména jako specialistu na antické dědictví. Na vrcholu této části jeho tvorby stojí svěží fiktivní autobiografie z časů první římské císařské dynastie Já, Claudius (1934, č. poprvé 1937, nový překlad 1971), rozšířená záhy o pokračování Claudius bůh a jeho žena Messalina (1934, č. 1972). Byzantské peripetie téhož mocenského úpadku sleduje román Hrabě Belisarius (1938, č. 1948). Fundamentální kulturní vklad řeckého starověku autor přiblížil v práci Zlaté rouno (1944, č. 1970) a hlavně v „moderním slovníku bájesloví“ Řecké mýty (1955, č. 1982, nejnověji LEDA 2022). Milníky spisovatelovy nepokojné devadesátileté pouti životem odrážejí i u nás dostupné prózy Ztracená léta, Zvedá se severní vítr, Homérova dcera, Amerika seržanta Lamba a v neposlední řadě portrét Lawrence z Arábie.
