Simona Bohatá
(* 1965)
Dětství v šedi normalizačního Žižkova a Strašnic ji autorsky ovlivnilo stejnou měrou jako pražská hudební a divadelní scéna 80. let. Po maturitě na SEŠ byla přijata na Ježkovu konzervatoř, obor text a scénář, ale studium nedokončila. Pracovala mj. v Národní knihovně. Zprvu psala „do šuplíku“ prozaické i písňové texty o plaché kráse dospívání v podmínkách periferie, kde je vnímavá duše v nesprávný čas vržena na nesprávné místo, avšak do mnohem větší nudy než pubertální šakalové z Dejvic Petra Šabacha. Je to patrné už z autorčina debutového „románu o přítomné minulosti“ Máňa a my druzí (2017), zasazeného do Starých Strašnic. Ironický náhled na režimní ústrky v ikonické atmosféře dolního Žižkova orámoval novelu Všichni sou trapní (2019), na jejíž postavy navazuje i její dosud nejúspěšnější próza Klikař Beny (2021), nominovaná na Magnesii Literu. Spisovatelka nyní žije v jižních Čechách, kde provozuje designérskou dílnu, a do rodiště se vrací pouze za přáteli a kulturou.