Timothée de Fombelle
(* 1973)
Hoch z pařížské čtvrti Marais doprovázel otce-architekta na zakázky do frankofonní Afriky a matku zase mezi ochotníky. Snad proto se v říši múz toužil blýsknout na prknech, jež znamenají svět – v sedmnácti šéfoval herecké družině a v osmadvaceti prorazil díky hře Maják. Další hrou Tančím odjakživa (2003) už zahajoval avignonský festival a pokračoval výboji v oblasti muzikálu či baletu. Dětská záliba ve stromových domcích mu poskytla východisko k alegorii Tobiáš Lolness (2006–2007, č. 2007 a 2008), jejíž neohrožení tvorečkové okouzlili nejen dospívající publikum ve více než 40 zemích, ale i porotu mezinárodní Andersenovy ceny a prémie Stříbrné pero. Famózní úspěch díla vbrzku umožnil vydat fantazii Má planeta Celestýna (fr. 2009) a připomenout autorův faktický debut Viktoriiny sny (fr. 2002 a 2012). O ztrátě nevinnosti a ceně svobody v čase meziválečného střetu dobra se zlem pojednává diptych Vango (2010 a 2011, č. souborně 2013), ověnčený Prix Livre en tête, Prix Les Mordus de polar i Prix jeunesse. Knihy Dva životy pana Perla (2014, č. 2015), Země Nezemě (fr. 2017) a miniatura Gloria (2019, č. 2021) oslovily i dospělé. Inspirace ze spisovatelova dávného pobytu v Pobřeží slonoviny zaznívají v trilogii Alma (fr. od 2020, č. opět Baobab), v níž novopečený rytíř Národního řádu za zásluhy líčí strasti dětí v otrokářském světě před vypuknutím Francouzské revoluce.