Vojtěch Steklač
(1945–2021)
Prozaik, redaktor, komiksový libretista a scenárista vyrůstal v pražských Holešovicích. Po vystudování FF UK pracoval v dětských časopisech: od roku 1969 v Ohníčku a od roku 1971 šéfoval měsíčníku Pionýr. V 80. letech se už věnoval výhradně literární tvorbě a v polistopadovém období se uplatnil i jako televizní dramaturg. Zprvu se zkoušel prosadit detektivkami a psychologickými novelami (Jak se vraždí Zlatý slavík, Samota Blažejov, Černá slunce), nicméně prorazil až coby humorista. Smysl pro absurdno vtělil do cyklu Boříkových lapálií – jak se původně jmenovaly historky otiskované v Ohníčku od roku 1970 po vzoru Mikulášových patálií Reného Goscinnyho – a postupně jimi zaplnil pětici svazků nazvaných podle členů holešovické party (1980–1989). Boříkovy, Bohouškovy, Alešovy, Mirkovy a Čendovy příhody vyšly pod rozličnými hlavičkami v mnoha výběrech i sériích, např. roku 2003. K autorovým dalším dílům pro mládež patří parodie Žlutý Robert (1968), Dobrodružství tajného agenta Pankráce Tangenta (komiks 1971, knižně 1985), Béďa Dynamit & spol. (1977), Pekelná třída (1978) či napoleonovský portrét Tajemství skarabea (1983). Scenáristicky se mj. podílel na filmech Kačenka a strašidla nebo na seriálu Nováci.