Bílé kosti

Lidé si odjakživa zahrávají s ohněm. A někdy přitom probudí vlastní démony… 

Obyvatelé irského venkova jsou na kostlivce ve skříních zvyklí, ale to, co jednoho deštivého listopadového rána objeví na Meagherově farmě, všemi pořádně otřese. Pomíchané kosti jedenácti žen, které zemřely násilnou smrtí před více než tři čtvrtě stoletím, tedy dlouho předtím, než začal krvavý konflikt mezi zdejšími katolíky a protestanty. Dokonce to vypadá, že jde o pozůstatky jakéhosi starobylého rituálu, vyžadujícího lidské oběti! Na každý pád případ spíše pro historiky než policii. Anebo ne? Brzy nato zmizí mladá americká turistka a její kosti zbavené masa se najdou na místě předešlého hrůzného nálezu. Komisařka Katie Maguirová se srdcem zlomeným žalem a hlavou plnou starostí se tak bude muset vypořádat nejen s děsivým dědictvím minulosti, ale i s nemilosrdným vrahem, který může kdykoliv znovu udeřit.   

Úvodní díl mrazivé detektivní série s půvabnou a nebojácnou policejní komisařkou, která přišla o své jediné dítě a v drsných, ale malebných irských kulisách vyšetřuje nečekaně temné a brutální zločiny.   

„Autor nezapře bohaté zkušenosti s hororovým žánrem a se svými čtenáři si nebere žádné servítky. Z některých popisů jde opravdu mráz po zádech a někteří autoři severských detektivek by mohli jít k Mastertonovi do učení.“ – LaCultura.cz 

„Konečně detektivka, která má koule. Žádné zdlouhavé popisy počasí, jde se rovnou k věci, i když ta věc je občas pěkně hnusná.“ – čtenářská recenze na Megaknihy.cz 

„Atmosféra irského Corku je v Mastertonově podání přímo hmatatelná – je sychravá, temná a plná starých tajemství. Autor mistrovsky propojuje rituální vraždy s moderním policejním vyšetřováním.“ – The Independent 

„Není to čtení pro slabé povahy. Masterton se nevyhýbá drastickým popisům, ale ty zde mají svůj smysl. Katie Maguireová je silná, uvěřitelná hrdinka, která musí bojovat nejen s vrahem, ale i s předsudky ve vlastních řadách.“ – Crime Review (UK) 

„Mrazivý a originální thriller. Mastertonův přechod od hororu ke kriminálnímu románu je naprosto plynulý, přičemž si ponechává svůj cit pro makabrózní detaily, které vás nenechají spát.“ – Daily Mail

Fionu probudila nejstrašlivější bolest, jakou kdy zažila. Připadalo jí, jako by její pravé stehno někdo protlačil roštem v rozžhavené peci. Otevřela ústa a pokusila se křičet, ale utrpení bylo natolik silné, že se nedokázala ani nadechnout a vzmohla se jen na přidušené zaklokotání.

Proboha, to se nedá vydržet, prostě se to nedá vydržet. Zkusila nohou pohnout, nic se však nestalo. Škubala s provazy, kterými byla připoutána k rámu postele, a házela hlavou ze strany na stranu, osvobodit se jí ale nepodařilo a spalující bolest v její kyčli ne a ne polevit.

Znovu se pokusila zaječet. Tentokrát ze sebe vydala ostrý nesrozumitelný výkřik.

Dveře do ložnice se s hlasitým cvaknutím otevřely. Nejdřív tam jen mlčky stál a usmíval se na ni. Teprve po chvíli přistoupil k posteli.

„Říkal jsem přece, že ti ublížím. Už mi věříš?“

– ukázka z knihy