Červený stan

Z písku pouště povstal pohnutý příběh, před nímž se skloní i Sinuhet…

Dína, jediná dcera židovského praotce Jákoba, se odmítá smířit s rolí potupené chudinky, kterou jí ve 34. kapitole Knihy Genesis přisoudily letopisy Izraelitů. Dobrotivá pomocnice rázné matky Ley, přičinlivá žačka porodní báby a hlavně bystrá posluchačka hovorů, jež vedou četné otcovy partnerky ve stanu vyhrazeném pro dny, kdy je náboženské předpisy považují za „nečisté“, vylíčí krutou historii svého kmene kočujícího pouští Blízkého východu. Její ženský náhled na historii však není „kuchyňský“ – a už vůbec ne „pavlačový“. Ráda by jen poukázala na pravý stav věcí, zvláště když události dospějí k tragédii podnícené zájmem bohatého prince o její půvaby…

Biblický apokryf Anity Diamantové o odhodlání lidského srdce povstat z písků času nehledě na přezíravost patriarchátu uhrane stejnou bezprostředností jako hlas egyptského léčitele Sinuheta. Neřkuli ho předčí. Dínina zpověď o síle začít znovu, děj se co děj, obletěla celý svět a roku 2015 se dočkala filmového zpracování s Rebeccou Fergusonovou v hlavní roli. Právem. Vervou podání se vyrovná proudu Eufratu a Nilu, na jejichž březích se odehrává, a ubezpečí nás, že láska vždy byla, je a bude ve vážnosti.

„Fascinující obraz každodennosti starověku i hloubky jeho běsů. Přesto nemáte pocit, že je to román. A v tom je ten trik.“ – The New York Times

„Navzdory sklonům jistých feministek zůstala autorka věrná představě, že biblický věk byl pro odstrkované ženy-matky ubíjejícím kolotočem porodů, vypiplávání potomků a předčasných úmrtí. Našla pro své hrdinky skrýš, kam je mužům vstup přísně zakázán, a upředla díky ní strhující vyprávění o lásce, zradě a pomstě, aniž sebeméně slevila na historických faktech.“ – The Guardian 

„Diamantová oživila starodávný svět karavan a pastýřů, raných zemědělců, porodních asistentek, otroků i řemeslníků… Její zmrtvýchvstalá Dína je působivá vypravěčka s nadčasovým poselstvím.“ – The Christian Science Monitor 

„Na začátku vaší posvátné knihy se vyskytuje pasáž, která zdánlivě popisuje moje znásilnění a pokračuje popisem krvavé pomsty mé cti. Nikdo se slůvkem nezmínil o tom, jaká jsem byla zručná porodní bába, o písních, jež jsem zpívávala, nebo o chlebu, který jsem pekla pro své nenasytné bratry. Nezůstalo po mně nic než pár zmatených podrobností o těch několika týdnech v Šekemu. A přitom by se toho dalo vyprávět daleko víc…“ – ukázka z knihy