Kabinet kuriozit

Někde mají kostlivce ve skříni, v New Yorku rovnou tunel plný ostatků… 

Zvláštního agenta Pendergasta z pobočky FBI v New Orleans si pro jeho zevnějšek občas pletou s hrobníkem, což se ve světle jeho dalšího newyorského případu jeví jako vcelku příhodné. Na místě stavby budoucího mrakodrapu totiž dělníci objeví sklepní tunel s pečlivě zazděnými výklenky, ukrývající kostry šestatřiceti zavražděných mladých mužů a žen. Pomyslný žebříček největších zabijáků v USA má tak rázem nového favorita – je jím lékař, který si před více než sto lety chtěl svými nelidskými experimenty prodloužit život. Ovšem ve chvíli, kdy si výstřední jižanský vyšetřovatel začne s pomocí archeoložky Nory Kellyové z Newyorského přírodopisného muzea dávat onen děsivý příběh z konce 19. století dohromady, začne v okolí řádit vrah zanechávající po sobě chirurgicky zohavené mrtvoly… 

Třetí napínavý případ záhadami obestřeného a nevšedním intelektem obdařeného agenta FBI, jehož metody jsou sice nekonvenční, ale mají jednu nespornou výhodu – fungují. 

„Příběh trochu připomíná Akta X s lehkým dotykem Lovecrafta. Atmosféra starého muzea a kabinetu kuriozit je fantastická.“ – ze čtenářských ohlasů na Databazeknih.cz 

„Preston a Child pokračují ve splétání příběhů, jimž nechybí poutavost, fantazie ani vysoká míra návykovosti.“ – Bookreporter.com 

„Díky úchvatným lokacím, barvitým postavám, trefným postřehům ohledně komunální politiky a muzejního provozu, zajímavým motivům z řady vědeckých oblastí a množství napínavých scén je to skvělé oddechové čtení – místy děsivé, nepřetržitě zábavné.“ – Publishers Weekly 

Když se zařadili do proudu aut na Lower East Side, Nora se na něj podívala. „Jak jste se vlastně o tomhle místě dověděl? Vždyť to odhalili teprve včera.“

„Mám své kontakty. Ty jsou v mém oboru nanejvýš užitečné.“

„To vám věřím. Když už mluvíme o kontaktech, proč jste se nepokusil znovu spojit se svým přítelem, policejním komisařem? Určitě by vás podpořil.“

Rolls hladce odbočil na East River Drive, jeho silný motor předl. „Komisař?“ Pendergast se na ni podíval. „Nemám to potěšení ho znát.“

„A komu jste tedy telefonoval?“

„K sobě do bytu,“ odpověděl s lehkým pousmáním.

– ukázka z knihy