Mrtvá bludička

Mohlo to dopadnout hůř. Mnohem hůř. Ale taky lépe. Těm mrtvým už životy nikdo nevrátí… 

Po vleklé zimě a ničivé povodni přišlo konečně jaro roku 1598 a s ním i nový úkol pro Jakuba Jelínka z Hiršbergu. Na žádost rožmberského vladaře Petra Voka doprovází čtyřiadvacetiletý dobrodruh paní Johanu, šarmantní vdovu po magistru Kellym, s její umělecky nadanou dcerou Elizabeth do Brandýsa, kde podle neoficiálních zpráv hodlá strávit léto sám Rudolf II. ve společnosti anglické královny Alžběty. Dvojice půvabných Angličanek má totiž za úkol tlumočit a být i jinak nápomocna při tajných diplomatických jednání mezi císařovými dvořany a vyslanci ostrovní říše, jež pobytu korunovaných hlav předcházejí. Počítat však musí s intrikami Španělů, kteří sblížení hlavy rakouské větve habsburského rodu s panovnicí stojící v čele znepřátelené Anglie nehodlají nečinně přihlížet. A tak se očekávaný příjemný pobyt na loveckém zámku Opočno, ležícím uprostřed brandýských lesů poblíž řeky Jizery, brzy promění v nebezpečné dobrodružství, při němž statečnému rytíři i jeho dvěma okouzlujícím společnicím opět půjde o život. 

Třetí díl ze série detektivních příběhů, které se odehrávají v rudolfínské době. Na jaře roku 1598 se Jakub Jelínek z Hiršbergu ocitne kvůli dámám v nesnázích uprostřed nového případu. 

„Výtečná historická detektivka.“ – Centrum detektivky 

„Vladimír Šlechta dokáže čtenáře dokonale vtáhnout do děje.“ – Henry´s SF & F web

„Jak vidím, s vybíráním mýta jsou někdy potíže,“ podotkl jsem.

„To ano,“ přikývl písař Matějíček. „Mnozí pánové ze stavu panského i rytířského dovolují handlířům, aby přes most jezdili s jejich průvodními listy. Od handlířů si pak berou poplatek, který je menší než vyměřené mýto. Tím ochuzují městskou pokladnu.“

„Páni a rytíři jsou od mýta osvobozeni?“ dotázal jsem se.

„Ano. S panem hejtman jsme sepsali supliku a poslali ji samotnému císaři, aby privilegium zrušil. Brandýs je císařovo město, tak proč by měli být páni a rytíři osvobozeni od placení mýta? Vy ovšem žádné mýto platit nebudete,“ podotkl. „Jste císařovi hosté.“

Stále jsem sledoval cizince na grošované kobyle. Výběrčí mu uvolnil cestu a ten, dříve než pobídl klisnu, hodil rychlý pohled přes rameno. Podíval se přímo na nás. Zamrazilo mne. Takové muže s nehybnými obličeji a vyhaslýma očima jsem znal. Válka se pro ně stala nejprve řemeslem a posléze i zvykem.

A ten jeho pohled... Jako když se šelma dívá na kořist – a tou kořistí jste vy sami. Skoro jsem měl pocit, že ví, kdo jsme. Že nás odhaduje a hodnotí, jestli budeme vzdorovat.

Setkání s někým takovým vám dokáže pokazit den, i když se s ním jen letmo minete. Pokusil jsem si namluvit, že už ho v životě neuvidím, tušil jsem však, že se s ním brzy znovu setkám. A možná i střetnu se zbraní v ruce.

Jak říkával dědeček: události vrhají svůj stín dopředu. Náhodné setkání s černě oděným vojákem bylo právě takovým stínem.

– ukázka z knihy