Michio Kaku
(* 1947)
Jeden z nejznámějších a nejrespektovanějších astrofyziků současnosti se narodil japonským přistěhovalcům v kalifornském San José. Už v druhé třídě překvapoval učitelku základními kosmologickými otázkami a jako šestnáctiletý si v garáži sestrojil vlastní betatron. S vyznamenáním absolvoval Harvard (1968) i Berkeley (1972). Od roku 1977 přednáší teoretickou fyziku na newyorské City University. V rámci hledání prvotního principu vesmíru formuloval s přispěním kolegy Keidžiho Kikkawy strunovou teorii pole (1974). Své vize a myšlenkové experimenty, podložené prvotřídní erudicí a nakažlivým optimismem, přiblížil tento agilní popularizátor oboru nejednou též široké české veřejnosti. Zatímco v bestsellerech Paralelní světy (2007) a Hyperprostor (2008) objasňuje na základě teorie superstrun problematiku vyšších dimenzí a představu multiverza, v pojednáních Fyzika nemožného (2010), Fyzika budoucnosti (2013), Budoucnost mysli (2015), Budoucnost lidstva (2019, audioverze 2020) a Božská rovnice (2021, audioverze 2022) promýšlí nové rámce schopností rodu Homo sapiens. Je držitelem Ceny sira Arthura C. Clarka 2021 za celoživotní přínos vědě a literatuře.